Je třeba si položit otázku, co odděluje průměrné RP od toho špičkového. Jak poznáte skutečně dobrého RP hráče? Jak se jím stát? Není (pochopitelně) vždy úplně snadné dokázat hrát opravdu dobře, lze však sepsat pár zásad, kterých byste se měli držet, pokud skutečně chcete, abyste byli jako hráči výjimeční a aby se na vás na serveru celé měsíce, i roky nezapomnělo. Věřte, že takové postavy mezi námi občas projdou. Každá má svůj recept, jak dosáhnout úspěchu. Projděte si níže vypsané postřehy a poznámky, vyberte si z nich ty, které vám připadají jako pro vás vhodné a poskládejte si tak svůj vlastní recept, jak nebýt nikdy (v tom dobrém slova smyslu) zapomenuti, jak dokonale bavit sebe i okolí a opravdu si užít hru. Kvůli tomu tady totiž jsme. Alespoň bychom zde kvůli tomuto být všichni měli. Možná si po přečtení mnoha bodů níže řeknete, proč byste zatraceně měli něco takového dělat, proč se tím zaobírat, když "nemusíte". Nic vás do nich totiž moc nenutí. Je to hromada práce navíc, to si přiznejme. Věřte ale, že snad nic neumí zahřát u srdce tolik jako věty "Díky za skvělé RP!", "Páni, s tebou se vážně RPí skvěle, mě to s tebou fakt baví!". Body mohou být časem doplňovány.
Sepište si příběh postavy[]
Áh, hned tak nepříjemná a pracná věc na začátek. Chápu vás. Mě osobně nikdy slohovky problémy nedělaly, ale respektuju, že ne všichni tohle nadání máme. Přesto se o tento krok vždy pokuste, je totiž jedním z těch nejdůležitějších. Denně potkávám postavy, které nemají traumata, které se ničeho nebojí, které nic netrápí. Postavy, které jsou odnikud (nejvýše s trochou štěstí zamumlají něco o jednom náhodně zvoleném království) a konec. Nehledejte za tímhle puntičkářství, hledejte za tím to, že každá postava má mít klady a zápory, silné a slabé stránky. Sepsáním toho, čím si postava od narození až sem došla, alespoň ve stručné podobě, si tyto slabé a silné stránky sami stanovíte. Je fuk, jeslti vám vyjde 1 A5ka nebo jako běžně mě 4 A4ky. Vyjde vám příběh. Přečtěte si jej alespoň 2x po sobě a všimnete si největších nesrovnalostí, alogičností a kravin, které tam všichni vždycky nasekáme. Opravte je. A vstupte do světa s postavou, která bude, to vám mohu garantovat, na úplně jiné úrovni, než je ten náhodný, za pochodu vymýšlený průměr.
Rozbijte si postavu[]
Spoustu hráčů se žene za úspěchy. Chtějí povýšení v guildě, chtějí moc, chtějí peníze, chtějí equip. Vy (nebo spíše vaše postavy) můžete chtít to samé také, ale vždy pamatujte na to, že v životě se vedle dobrých věcí stávají i věci špatné. Ať už svou chybou nebo hloupou náhodou se vaší postavě může časem něco stát, co ji poznamená. Chybějící oko či prst nebo rovnou kus končetiny, jizva na tváři? Zní to někdy strašlivě, ale tyhle věci jsou výrazné. A co teprve jizvy na duši, trápení se nad (ne)dávnou křivdou, ztrátou blízkého či vážného vztahu, strach, že jste další na řadě? Odlišují vás od davu. Jste díky nim jedineční a jiní a to je právě to, co byste měli chtít být, pokud chcete být unikátem, se kterým bude radost RPit jak pro vás, tak pro okolí. Berte v potaz, že každý šrám za sebou má příběh (tedy, zvláště v souladu s předchozím bodem by měl mít za sebou příběh). V RP vyprávíte život postavy. Vyprávíte příběhy. Když budete mít vždy co vyprávět, nikdo se s vámi nebude nudit, protože příběhy, pokud jsou dobré, posloucháme rádi. Je to jedna z vlastností, které nás, hráče RP, spojuje velice často. Jsme čtenáři a jsme autoři. Věřte také, že co je rozbité, a to i na člověku, to jde také spravit. Vyžaduje to ale čas a práci. Čas, práce, budování jakéhokoliv typu vztahů... nezní to, jako že budete mít vy i okolí vážně co dělat a řešit? Věřte nebo ne, posledně jsem si excelentně zaRPil více méně jen proto, že jsem hrál, že je mojí postavě zima. Mohl jsem si hrát na borce že mi zima nic nedělá nebo se jí vůbec nezabývat. Víte co? Měl bych pak hovno co RPit. A to RP v kožešině u ohně s někým, kdo se o mě postaral, jsem si moc užil. Na druhou stranu, vše s mírou, nevymýšlejte totální trosku, nad jejímiž důvody, proč je troskou, ještě ke všemu tiše visí "bullshit alert". S takovou nikoho nebude bavit RPit dlouhodobě (ani vás nejspíše).
Nebuďte OP[]
Další (ne)oblíbenou vlastností mnoha hráčů je snažit se mít mocnou postavu. To samo o sobě není až tak špatně, ale skutečný problém je, když se snaží, aby z nich moc přímo sálala do všech stran a svou vizáží doslova řvou do světa "Padněte na kolena a líbejte mi boty!". Chyba, a obrovská. S tímhle přístupem jste vždy na nejlepší cestě k tomu, aby si o vás okolí myslelo své, aby se vám vyhýbalo a nehrálo s vámi moc rádo. A pak narazíte na to, že takové RP nebude ani zdaleka tak dobré ani pro vás, protože RP je kolektivní hra a úplně jinak se hraje v 10ti lidech než v 9+1 lidech. Zkuste si zahrát prakticky libovolnou skutečně nebojovou postavu, nebo postavu zbabělého vojína či neschopného učně magie. Zjistíte, že svět kolem vás se najednou neskládá z věcí, které můžete s různou obtížností rozsekat na kusy, ale z věcí, před kterými je třeba utíkat a věcí, před kterými utíkat třeba není. Mějte takovýto náhled i na postavách, které bojovat umí, protože odvaha není absence strachu, odvaha je schopnost jít vpřed i se strachem. Ale odvaha každého má svůj strop. Mějte jej. Stanovte si jej. A nikdy na něj nezapomínejte.
Chcete (musíte) být OP? Pak ale hlavně nesobecky a nenápadně[]
Pochopitelně že ve světě mají své místo i mocné OP postavy a i ty to mohou dotáhnout zatraceně daleko v tom, jak dobře a zábavně se s nimi hraje. Proto zde je tento odstavec, doplňující odstavec předchozí. Před tím, než skutečně rozjede OP postavu (nebo svou postavu "vycvičíte" na OP úroveň), se ale zamyslete nad tím, jaká má být role vaší postavy ve světě. Má vám honit ego, ukazovat, jak jste mocní, jak jste dobří, být víc než ostatní? To vážně těžko. S tímhle přístupem žádnou mocnou postavu nikdy nehrajte. Zkazíte jen hru ostatním a sobě svou vlastní pověst. Vaše postava má mít za úkol nějak pomáhat ostatním, kteří jsou slabší, učit je, vést je, být pro ně vzorem, kterého se budou snažit dosáhnout, nebo je má trápit coby záporák a nutit je, aby něco dělali. Přečtěte si poslední souvětí hned několikrát a zjistíte, že tam nikde nefiguruje sobectví. Znovu se zopakuji. RP je kolektivní hra a úplně jinak se hraje v 10ti lidech než v 9+1. Ještě dodám druhou část, a ta se týká nenápadných mocných postav. Nechte zlatem vykládanou róbu složenou, zabalenou a zakopanou v lese a přijďte v prostém oblečení. Začleňte se někam, sledujte okolí, staňte se jedněmi z davu, kteří ale ve vyhrocené chvíli dokáží víc, než většina ostatních a pak zase skloňte hlavu a schovejte se v tom davu. Neste si s sebou skromně tajemství, že přece jen nejste jen vandrák s holí, ale zkušený mág, nebo že s mečem zacházíte deset let jako rytíř. A pak nakopejte nějakému náfukovi, co se povyšuje nad vás, ale ve skutečnosti je oproti vám nicka, zadnici. Skutečná krása není v tom být nekonečně neporazitelný a dávat to všude nafrajeřeně na odiv. Krása je ve skromnosti.
Buďte uvěřitelní[]
Není nic tak smutného jako armáda abstinujících kolaokových Joeů. Vážně. Představte si, že ráno vás vykopou za úsvitu z postele, prohání vás tréninkem kde vás seřvou i za knoflík nakřivo, pak vás vykopnou na špinavou ulici, abyste tam hlídali. Město vezme útokem parta rozzuřených orků, vy během té chvíle několikrát málem přijdete o kejhák, přičemž několik vašich známých vedle vás o ten kejhák nepřijde jen málem. Přijde večer. A teď mi řekněte, co byste dělali v takové pozici. Asi byste nepili minerálku a nečetli knihu. Vždy si přehrávejte v hlavě, co si vaše postava ten den prošla. Nezapomínejte na to, reagujte podle toho. Trochu se tady vracíme k bodu s rozbitou postavou. Vždy zde musí být věci, které zvládáte jen tak tak, nebo které nezvládáte vůbec. Věci, se kterými se vám hodí, když vám s nimi ostatní pomohou. Věci, které vás bolí, které vás trápí. Jen takové postavy jsou reálné, uvěřitelné. Jen takové postavy jsou dobré a dobře hrané. I tohle zopakuji po několikáté - hraní si na hrdinu není špičkové RP, není to ani dobré RP, je to otravné a trapné honění si pixelového ega s potenciálem znechucovat hru ostatním a tím pak zpětně kazit hru i vám, protože skončíte jen ve stoce "Proč mě nikdo vlastně nemá rád?". Tak se nestyďte si po takhle posraným dni do sebe hodit půl flašky tvrdýho a neohrnujte napudrovaně nosánek nad těmi, co tohle v tom RP vážně dělají. Protože takoví hráči mnohdy, zcela otevřeně řečeno, RPí lépe, než vy. Smiřte se s tím. Jejich postavy jsou totiž alespoň reálné/uvěřitelné.
Nesrat se do ostatních[]
Tohle se týká OOC roviny a vašeho chování ve hře, ale pokud čtete tento článek, snad jste už dostatečně "velcí" na to, abych vám řekl malé "tajemství". Neexistuje RP nepodmíněné OOC. A není pravda, že přizpůsobovat své RP OOC skutečnostem je vždy kategoricky špatně. Tenhle přístup si obvykle mohou (či i kolikrát spíše musí) dovolit jen GMka, ale vy byste nikdy neměli zapomínat, že zde hrajeme hru, každý ji hrajeme svým způsobem, každý v ní hledáme něco jiného. Respektujte to. Respektujte očekávání ostatních a pokud nemusíte, nesnažte se je křížit. Vracíme se znovu ke zmíněnému sobectví. Hrajeme zde ne sami, ale s ostatními a ostatní by si měli vždy zahrát rádi s námi. Celé RP pak bude uvolněnější, otevřenější. Snažte se s nikým se nehádat o tom, co hraje, jak to hraje a proč to hraje. Pokud vidíte něco, co se vám nezdá, nechte to být. Pokud vidíte něco, co se vám vyloženě nelíbí, je dobré se vždy slušně zeptat, proč daný člověk RPí to a to tak a tak. Pokud narazíte na to, že důvod toho hráče je vážně stupidní nebo že vlastně žádný důvod nemá a jen zrovna začal vyvádět nějakou pitomost bez rozmyslu, v klidu si s ním proberte, co dělá podle vás špatně a jestli by se nad tím nechtěl zamyslet. Řeči jako "takhle to Světlo fakt nefunguje tvl" nebo "tak tohle ti fakt nebudu RPit" nebo "vždyť tohle je úplná kravina" si schovejte pro voly, co se vám rozhodnou zmrzačit nebo zabít postavu jen tak pro svou vlastní zábavu bez většího důvodu, aniž byste jim něco udělali. Ale na nikoho jiného je netahejte. Nikdy. Nikde. Respekt je něco, co nejlépe přichází od ostatních k vám, když jej i vy sami umíte dávat. A ve chvíli, kdy se chystáte sáhnout někomu na postavu nebo na něco, co je jí drahé, vždy přemýšlejte, jestli z toho bude zábava pro více stran, nebo ne. Hrajeme to pro zábavu nás všech. Ne jen pro naši. Na druhou stranu, kdo nedávno zabil, musí počítat s tím, že může na oplátku být obratem na oplátku zabit také a neměl by se tomu bránit, ne v OOC rovině (v RP samozřejmě ať klidně staví 10ti metrový barikády, ale flamy jestli vzmete RPK jakmile se vám dostanou na hřbet si strčte v podobných situacích víte kam).