Charakteristika[]
Vrána - znak Rotwellů
Rotwellové, nebo také páni ze Stínolesa a strážci východu jsou jedním z nejstarších rodů, jejichž domovinou je už odjakživa okraj východního lesa, který si mezi zdejšími získal jméno Stínoles. Rotwellové vždy brali svou rytířskou přísahu velmi vážně a jsou pověstní především svou věrností koruně. Ne nadarmo se říká, že Rotwellové jsou pomyslnou pěstí Arathoru. Plést si je s krvežíznivími válečníky by byla chyba, avšak pokud první pokusy o mírové jednání selžou, neváhají tasit meče. Pro Rotwelly je na prvním místě čest jejich rodu a stím i spjaté souvislosti.
Stalo se již rodovou tradicí, že každý mužský potomek nejpozději v 15. roku dobrovolně vstupuje do armády aby dostál svého jména a stal se váženým válečníkem. Dokonce i dívky, ač bývají armády ušetřeny, bývají nebezpečnými soupeři.
Jejich praporce s černou vránou na bílém poli se staly symbolem rozvážnosti, ale také síly a smrti. Ne nadarmo se říká... ,,Kde se slétnou vrány, budou mrtví."
Sídlo[]
Ravenrok, Rottwelovic rodinné sídlo
Rotwellové sice odjakživa zavazují své služby armádě ve službě koruně, přesto ale mají ve správě vesničku na východě Arathi na okraji Stínolesa, které už nikdo neřekne jinak než Ravenrok. Po smrti lorda Torhena i jeho syna Darena a vydědění lady Aerin pro silné rodinné rozpory padl Ravenrok do rukou malé Aileen. Jako správce za ní vládne Torhenův bratr Daryl za asistence svého abstarda Blaka a manželského syna Valdrena. Rovněž má podporu lorda Rolanda Crowleye.
Členové rodu[]
Hlavní větev
Lady Aerin Rotwell (17) - Vyděděná dcera Torhena, žena Tharena Dhervena
Lady Aileen Rotwell (11) - Dědička Ravenroku
Lord Regent Daryl Rotwell (39) - Současný regent Ravenroku
Sir Valdren Rotwell (18) - Syn Daryla Rotwella
Ostatní členové rodiny[]
Blake Rotwell (20) - Syn(Bastard) Daryla Rotwella
Píseň Rotwellů:[]
Balada která je už po staletí spjata právě s tímto rodem bývá často hrána při významných událostech spojených s Rotwelly. Chůvy ji zpívají malým Rotwellům před spaním a vojáci z Ravenroku si ji zpívají před bitvou. Píseň o dvou havranech se stala pro rod stejně významným symbolem jako jejich erb.
===Text písně:===
Když jsem se z pole vracela,
dva havrany jsem slyšela,
jak jeden druhého se ptá:
do dneska večeři nám dá?
kdo dneska večeři nám dá?
Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil,
krhavým zrakem k lesu hleděl
a takto jen mu odpověděl
a takto jen mu odpověděl
"Za starým náspem, v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný,
a nikdo neví, že umírá,
jen jeho kůň a jeho milá.
Jen jeho kůň a jeho milá."
"Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má,
už pro nás bude dosti místa,
hostina naše už se chystá.
Hostina naše už se chystá."
"Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem,
a až se masa nasytíme,
z vlasů si hnízdo postavíme.
Z vlasů si hnízdo postavíme."